Hranà her nás provázà od nepamÄ›ti. NevÃme sice pÅ™esnÄ›, zda si lovci mamutů hráli, ale je to silnÄ› pravdÄ›podobné. JistÄ›, asi nemastili karty jako my dnes, ale jistÄ› nÄ›jakou zábavu mÄ›li. Pokud zrovna nelovili zvěř, nemlátili se s jiným kmenem, nebo nemalovali svou jeskyni. Â
To o stÅ™edovÄ›ku již máme spoustu zpráv a o hranà her tedy samozÅ™ejmÄ› taktéž. Zde se již napÅ™Ãklad karty mastily jako divé, kostky, vrhcáby a dalÅ¡Ã spousta her zde mÄ›ly své velmi bohaté zastoupenÃ. Když se k tomu pÅ™idal sem tam nÄ›jaký rytÃÅ™ský turnaj, tedy rytÃÅ™ské hry, bylo ihned o pár marodů a zábavu postaráno. NÄ›kteřà panovnÃci by mohli vyprávÄ›t. Prý dokonce i Karel IV. Â
Když pak rychle pÅ™eskoÄÃme do novovÄ›ku, vidÃme obrovský rozmach her a hranà vÅ¡eobecnÄ›. VÅ¡elijaké hracà desky, karty a figurky pomalu mizà a nastupujà hry poÄÃtaÄové. Nejprve se na obrazovce honà jen pár kostiÄek, což se může vydávat stejnÄ› za koÅ¡Ãkovou jako stolnà tenis. Pak kostiÄek pÅ™ibývá, už jsou to závodnà auta a pokrok jede dále jako lokomotiva. Jsou tu prvnà bojové hry, pÅ™icházejà stÅ™ÃleÄky z vlastnÃho pohledu, a to je už skoro samotný vrchol.
Pravda, hrát tehdy prvnà Doom bylo drobátko složitÄ›jÅ¡Ã, protože obraz tÄ›ch kostiÄek nebyl v té nejlepÅ¡Ã kvalitÄ›, ale ve druhém pokraÄovánà už to nebylo znát. Když pak pÅ™iÅ¡el Half Life, spadlo to vÅ¡echno na jednu hromadu a bylo to. Obrovský úspÄ›ch této hry si vynutil nÄ›kolik datadisků, samozÅ™ejmÄ› pokraÄováno a spoustu fandů, kteřà si vymýšleli dalÅ¡Ã a dalÅ¡Ã variace. V dneÅ¡nà dobÄ› jsou tyto hry tak vypracované, že má divák obÄas problém rozeznat to od reality, tedy od filmu. TÃm to samozÅ™ejmÄ› nekonÄà a půjde to dál. Ale abychom nezapomnÄ›li na ty normálnà hry, ke kterým nenà tÅ™eba elektronika a monitor. I ty jsou stále jeÅ¡tÄ› nÄ›kde a nÄ›kdy v kurzu, ale pomalu zaÄÃnajà svůj boj prohrávat. Možná je to tak trochu Å¡koda.Â