Lidé sní o cestách na jiné planety v podstatě od doby, kdy objevili jejich existenci. Není divu, že právě jejich kolonizace je častým námětem vědecko-fantastických děl, ať už literatury či filmu. A mohlo by se zdát, že se naše technologická úroveň konečně přibližuje tomu, aby nám něco takového umožnila – výpravu a možná i kolonizaci sousedních planet.

V takzvané obyvatelné zóně, tedy takové, kde je život v podobě, v jaké jej známe na Zemi, možný, jsou v naší sluneční soustavě pouze tři planety – Země, Mars a Venuše. Z tohoto pohledu jsou pouze tyto tři vhodné k tomu, aby na nich mohli žít lidé. Avšak ačkoliv o kolonizaci Marsu se mluví již dlouho, a dokonce byly i plány na první výpravu s lidskou posádkou, o Venuši se z tohoto pohledu příliš nemluví. A jsou pro to určité důvody.

Zatímco Mars nemá žádnou atmosféru, a v současné době žádnou ani udržet nedokáže, u Venuše je tomu přesně naopak. Ta ji má, a mnohem hustší než naše planeta. To by se mohlo zdát jako poměrně významné plus, avšak ve skutečnosti to představuje mnohem větší problém, než žádná atmosféra. Znamená to totiž, že je tam mnohem, mnohem větší atmosférický tlak, tedy tlak, kterým na nás atmosféra tlačí. Ten jej příliš velký na to, než aby tam člověk mohl přežít – dokonce i sondy, které tam byly poslány, skončily rozdrcené.

Dalším problémem je složení této atmosféry. Ta je totiž tvořena převážně oxidem uhličitým, metanem a dalšími skleníkovými plyny. To znamená, že tam nejen není žádná ozónová vrstva, která je tvořena trojitými molekulami kyslíku, ale také je tam mnohem vyšší teplota než u nás. V některých místech dosahuje až 400 stupňů Celsia, mnohem více, než by byl s to člověk přežít.

Zatímco tedy na Marsu můžeme teoreticky postavit alespoň kupole, ve kterých bude dýchatelný vzduch, na Venuši nic takového není možné. Proto je její kolonizace zatím hudbou velmi, velmi vzdálené budoucnosti.